Nevede tě jeden hlas. Vede tě vesnice a předává si tě z ruky do ruky.
Začíná se tady v krámě a tady se taky končí. Projde se celá ves.
Neseš kýbl vody a cestou ubývá. Nic pro to neděláš, jenom jdeš.
Průvodce je zadarmo. Jestli za něj budeš chtít něco dát, dáš to až na konci.
Devadesát minut celý okruh není a nikdy nebude. Samotná chůze je hodina a tři čtvrtě. Kdyby ti to appka slíbila, lhala by ti hned na první obrazovce.
Stahuje se na wifi v obchodě. Až to doběhne, telefon už signál nepotřebuje — texty, zvuky, mapa i fotky pak fungují bez sítě.
natočit v srpnu → vzkaz-ukazka.mp3 · patnáct vteřin, kdokoli, kdo tu byl
Budova na návsi. Jedny dveře.
Tyhle jedny dveře jsou zároveň obchod, hospoda, pošta a zpravodajská stanice. Chleba sem vozí dvakrát týdně. Točené pivo nečekej. Zaplatit můžeš i korunama.
Když vejdeš, přerušíš rozhovor. To je normální. Za chvíli budeš jeho součástí.
Cujka, domácí pálenka. Skoro každé stavení má na dvorku měděný kotel — kazan — a pálí si vlastní.
Opodál babička Kotvová na vršku — nocleh, sýr, smetana
Kašket je čepice se štítkem. Baloty jsou kalhoty.
Dohromady je to celá postava. Rovenský chlap od hlavy k patě, pojmenovaný slovy, která v Čechách neuslyšíš. A sedí ti přímo před krámem na lavičce.
Kašket je doložitelně přivezený z Čech. U balotů to zatím nevíme — proto jsou šedé.
Dřevěný kříž. A za ním, dole pod tebou, ves — kterou jsi právě prošel.
natočit v srpnu → hlas-05-pametnik.mp3 · nejstarší pamětník, ne o roce 1827
Tohle je ohlédnutí, ne příjezd. Znáš už krám, kostel, zavřenou školu i jednu sednici zevnitř. Teď se na to podíváš zdálky a teprve tady se dozvíš, jak to vzniklo.
Stojíš 774 metrů nad mořem, na hřebeni pohoří Almăj. A všechno, co odsud vidíš, byl v roce 1827 les.
Vesnici pod tebou založilo čtyřiašedesát rodin z Klatovska, Domažlicka, Plzeňska a z okolí Prahy. Nedostali louku. Dostali prales — a sekyru.
Vojenská správa vyměřila každé rodině třináct jiter: devět polí, tři louky, jedno na dům. Všechno pod starým bukovým lesem, který museli nejdřív porazit, odvézt a vykopat z něj pařezy.
Ta ves pod tebou je to, co z toho lesa udělali za dvě stě let.
Tak vám tu říkají Rumuni. Od „boemi“, obyvatelé Čech. Není to nadávka, je to prostě jméno.
Když je slovo v páru, nedá se z něj udělat trofej. Čte se jako vztah, ne jako označení.
Hřbitov. České nápisy na kamenech.
Přečti si jména na kamenech. Pak si vzpomeň na jména na schránkách ve vsi. Jsou to stejná jména.
V roce 1925 žilo v Rovensku 586 lidí. V roce 1968 tři sta osmdesát. Dneska kolem sedmdesáti.
Na tomhle krchově leží víc Roveňáků, než kolik jich je ve vsi naživu. A většina těch, co odešli, neodešla sem — odešla do Čech. Za prací. Do země svých pra-pra-prarodičů.
„Přežije pár rodin ve Svaté Heleně a Gerníku, možná někdo v Eibenthalu, ale Rovensko a Bígr budou následovat osud Šumice, v níž už téměř nikdo nežije.“
Robin Šmíd, přistěhoval se z Prahy v roce 2012
Hřbitov. Slovo, které se v Čechách přestalo používat před sto lety. Tady se používá pořád — a je čím dál potřebnější.
Tohle slovo se nebere. Dostaneš ho.
Aplikace se sama ozve za dvě minuty.
Zastav se. Kdekoli. Tohle zastavení nemá místo.
natočit po setmění → ruch-10-noc.mp3 · dvě minuty nočního ticha
Zvedni oči od telefonu a zkus si představit tuhle ves bez něj. Bez lampy u cesty. Bez světla v okně.
Tady se dlouho svítilo petrolejkou. Den končil, když přestalo být vidět. V zimě to bylo krátce po čtvrté.
Elektrika sem přišla pozdě, a když je bouřka, občas zase na chvíli není. Baterku si sem lidi berou pořád.
Tma tu není romantická. Je to jenom tma. A je v ní ticho, které v Čechách neuslyšíš, protože tam vždycky někde něco jede.
Žárovka.
Z rumunského bec. Petrolejka měla české jméno, žárovka už ne — přišla sem později než sousedi.
bek — výklad ověřit ve vsi
Krčma, kostel, škola a studna jsou od sebe míň než čtyřicet metrů. Telefon je nerozezná ani při dobrém signálu. Vyber si zastavení sám — díváš se na něj.
Vzdálenosti jsou z GPS, a ta tady zrovna moc neví. Ber je jako nápovědu, ne jako pravdu. Zastavení, která jsou v kratší variantě vynechaná, jsou vybledlá — pořád se ale dají otevřít.
Ve třicátých letech je na návsi dvacet lidí. V roce 2011 dva. Na tvojí fotce nikdo. Tohle nikdo neplánoval — vyrobili to návštěvníci, jeden po druhém.
Tohle není seznam. Je to poměr — a ten tvar je dvě stě let sousedství.
Oni nám říkají pemi. My jim říkáme valaši. Dvě jména, kterými si dvě komunity dvě stě let říkají navzájem.
Dvě slova čekají na odpověď. Až se to ve vsi dozvíme, kámen se přebarví — a sbírka se tím sama opraví.
Ten předěl vede po prahu dveří: staré slovo pro věc uvnitř stavení, půjčené slovo pro věc venku. Sednici si přivezli v hlavě. Salaš našli v kopcích.
Ty samé dveře. Ta samá lavička. Jenom už víš, kdo na ní sedí.
Zlatá jsou slova, která sem v roce 1827 přijela v hlavách šedesáti čtyř rodin a doma mezitím vymřela. Zelená jsou slova, která si tady půjčili od sousedů. Červená jsou jména pro lidi — jsou jen dvě a patří k sobě.
Šedá znamená, že nevíme. Je poctivější to přiznat, než slovo někam natlačit.
Zmáčkl jsi to jedenáctkrát a ani ses nezeptal, co to je.
Hajda znamená jdeme, pojď, dál. Roveňák to řekne dítěti, psovi i sobě.
A je to půjčené slovo. Přišlo sem přes Balkán stejnou cestou jako salaš — z rumunského haide. Vesnice tě celou cestu popoháněla slovem, které si sama půjčila od sousedů.
natočit v krámě → hlas-12-hajda.mp3 · jedno slovo, klidně třikrát za sebou
Patnáct vteřin. Nic víc.
Přehraje se někomu, kdo sem přijde po tobě, hned na začátku — ještě než vyrazí. Nedozvíš se komu a on se nedozví, kdo jsi.
Nesl jsi ho dvě hodiny a nic jsi pro to nemusel dělat. Jenom jsi šel a ubývalo.
Tady se to dělá takhle každý den, akorát to nikdo nenazývá procházkou.
Průvodce je zadarmo. Jestli za něj chceš něco dát, dej to teď. Kýbl se tím doplní — a doplní se všem, kdo ho zrovna nesou.
Peníze jdou přímo, celé a hned. Žádný spolek, žádný účet, žádné vyúčtování na konci sezony.
Nákup sýra není pomoc. Je to nákup sýra. Babička Kotvová není příjemce pomoci, je prodavačka.
Zeptej se v krámě. Sýr, marmeláda i nocleh tady jsou, jen si zatím nikdo nepřál být v telefonu.
Pořadí se míchá při každém spuštění. Aplikace nikdy neurčuje, kdo je ve vsi první.
Vrať se do krámu, pozdrav a zavři za sebou.
Tímhle to začalo.